Itálie

Ve dnech 19. – 25. 9. 2025 jsme s 15 studenty Akademického gymnázia vybranými převážně z řad účastníků latinského semináře zamířili na jih do italské Kampánie, abychom objevovali jedny z jejích nejvýznamnějších archeologických a historických pamětihodností.
Během pobytu v Neapoli a okolí jsme se zaměřili na návštěvu zejména antických památek a muzeí. Naši studenti tak měli možnost vidět Národní archeologické muzeum v Neapoli, raně křesťanské katakomby San Gennaro a San Gaudioso, domnělý hrob básníka Vergilia a skutečný hrob Giacoma Leopardiho, věhlasné Pompeje, neblaze proslulou Tiberiovu vilu na ostrově Capri, jihoitalskou řeckou kolonii Paestum atd. Stranou naší pozornosti však nezůstaly ani architektonické památky pozdějších staletí jako například neapolský dóm či klášter Santa Chiara. Každý student si připravil alespoň jeden referát vztahující se k uvedeným památkám či určitému místu, který přednesl svým spolužákům.
Studenti byli některými památkami velmi nadšeni a aktivně si nově získané znalosti a poznání in situ propojovali se znalostmi z hodin latiny, dějepisu, češtiny či výtvarné výchovy.
Obzvlášť silně na studenty zapůsobila prohlídka starověkých Pompejí, kde mohli na vlastní oči vidět, jak vypadala typická římská ulice s tabernami, thermopolii a lázněmi. Stranou nezůstaly ani velkolepé a bohatě zdobené vily tehdejších boháčů, o nichž se studenti učili v hodinách latiny, například Dům Vettiů, Vila mystérií, Faunův dům aj. Mnoho originálů soch, fresek a mozaik z těchto vil se dnes nachází v Národním archeologickém muzeu v Neapoli, který jsme navštívili den předem. Zkázu Pompejí si pak studenti mohli lépe představit na základě četby dopisu Plinia Mladšího Tacitovi, v němž Plinius popsal erupci Vesuvu a poslední okamžiky svého strýce Plinia Staršího a který jsme si přečetli na pompejském foru.
Dalším zajímavým bodem programu byla cesta na ostrov Capri. Ač se ten den muselo vstávat brzy, odměnou byl všem prosluněný a teplý den ve stínu pinií s nádhernými výhledy na skaliska, moře a okolní ostrovy. Na Capri jsme se prošli Augustovými zahradami s výhledem na slavná strmící skaliska Faraglioni, společně jsme prozkoumali zbytky Tiberiovy vily a mohli jsme se pokochat krásnými výhledy, jež se nám naskytly z Villy Lysis. Na konci dne zbylo i trochu času na krátkou koupel v moři.
Poslední den byl rovněž ve znamení antiky, ale tentokrát v řeckém duchu, neboť jsme se vlakem vydali do řecké jihoitalské kolonie Paesta, kde se nachází skvěle zachovalé řecké chrámy v dórském stylu a menší muzeum se slavnou freskou potápěče nalezenou v nedaleké hrobce.
Dle slov zúčastněných studentů AG byla pro ně exkurze jedinečným obohacením dosavadních studií a mnoho z nich povzbudila k dalšímu, hlubšímu studiu historie, jazyků a dalších nauk.

Jan Morávek

více fotografií

“Krásná je Neapol, krásná, když svítá…” zpívá Waldemar Matuška ve své písni Santa Lucia, a nemýlí se. Neapolis je vskutku město, které zůstane in memoria nostra in aeternum.
Na naší letošní exkurzi jsme měli možnost vidět to nejlepší, co ve svých uličkách skrývá, od Museo Archeologico di Napoli, přes Santu Chiaru a kapli Sansevero až po Mekku všech k antice vzhlížejících básníků, Tomba di Virgilio. Nemožno opomenout ani náš italskou zkušenost s šíleným provozem a hlučným stylem života, který nás provázel takřka od rána do noci.
Brzká vstávání (sic est, pro většinu dříve, než normálně vstává do školy) nás dostaly z Ercolana až na ostrov Capri, kde na nás čekaly v soukromých zákoutích vily Iovis a Lysis, vzpomínky z různých dob na zhýralost a krásy bujarého života. Koupání v moři bylo zaslouženou spásou před žhnoucím středozemním sluncem.
Náš exodus do Pompejí nám přinesl pohled na majestátní sopku Vesuvius (naštěstí nyní nečinnou) a ruiny antického města, které v roce 79 anno Domini pohřbila. Zde jsme strávili celý den v uličkách zastavených v čase. Faunův dům, Vila Mystérii, forum i divadlo nám dělali během dne společnost.
Poslední den jsme se vypravili do Paesta, největší řecké kolonie s chrámy zachovalejšími než samotná Akropole. Známý obraz skokana do vody se na nás pak usmíval z náhrobní fresky v zdejším archeologickém muzeu.
V den návratu pro nás byla poslední zastávkou naše již stará známá Piazza Garibaldi s poslední šancí vychutnat si kouzlo autentické italské kuchyně. A pak do Říma, na letadlo a domů.
Ani školní složka nikdy nezůstala opomenuta. S úsměvem ráda vzpomínám na trefné poznámky pánů profesorů Morávka a Marka a jejich literární výklady, při kterých nás málem sežraly mouchy.
Sečteno a podtrženo, byla to exkurze jaksepatří!

Tereza Kozická a Mia Berini

Ve dnech 23.–8. 3. 2022 podnikli studenti AG cestu do Neapole, Pompejí, Paesta a na ostrov Capri.

více fotografií

Neapolis MMXXII

I přes mnohé komplikace se nám nakonec tento rok naskytla možnost podívat se s naším latinským seminářem do Neapole. V komorním počtu 11 účastníků jsme ve středu 23. března odletěli z pražského letiště. Noční Neapol nás hned po příjezdu vřele přivítala, a to nejen velice liberálním přístupem k pravidlům silničního provozu. V příštích pěti dnech jsme prozkoumali kdejaká zákoutí tohoto charismatického města a jeho okolí. Někteří z nás by si jistě rychle dokázali zvyknout na celkovou uvolněnost, bezstarostnost a mnohdy i chaotičnost jihoitalského života.
Z navštívených míst si rozhodně nelze vybrat jedno nejoblíbenější, ale za sebe bych vyzdvihla archeologické muzeum v Neapoli a jeho dechberoucí sochy, Pompeje (obzvláště již známé mozaiky z naší učebnice latiny ), řecké chrámy v Paestu, Capri (vilu San Michele, úžasné vyhlídky a tamní kodrcavé minibusy) a moře. Pět krásných dní nám ještě více zpříjemnila italská kuchyně a rozmanité kulinářské zážitky. Musím říct, že po tak krásném pobytu se mi vůbec nechtělo domů, do Podolí, do lékárny, a spíše mi bylo po návratu smutno. Tímto bych zde také chtěla za nás za všechny moc poděkovat našim úžasným profesorům Morávkovi a Markovi za skvělý doprovod a také za, obzvlášť v této covidové době, velice náročnou organizaci.
Vobis gratias agimus maximas!

Magdalena Helanová, 4.B

Aere perennius

Jeden německý dramatik a básník onehdy slavnostně pronesl: „Vidět Neapol a zemřít!“. Tento známý citát teď nejspíše rezonuje v myšlenkách všech účastníků zájezdu do srdce neapolského zálivu. A troufám si tvrdit, že leckdo by dal Goethemu za pravdu. Naše výprava totiž předčila všechna očekávání!
Tolik zážitků, tolik chvil plných smíchu a radosti, tolik nachozených kilometrů, ale hlavně tolik vzpomínek, které se promítají v hlavě při zmínce těchto dnů. Kdybych chtěla všechny tyto nezapomenutelné momenty vylíčit, vydalo by to na vcelku slušný román. Nebo na dokonalou symfonickou skladbu. Na prvním listu tohoto notového zápisu by stála slova hudební terminologie jako lucciante, magnifico, gaudioso a další jim podobná, která by čtenáři radila, jak skladbu správně pochopit a zahrát. A přesně takový byl náš výlet! Složen z 5 vět. Každá z vět naprosto odlišná od té předešlé, ale přesto stejně úchvatná a nekonečně užitá v každé své notě. Po poslechu jedné se již člověk těšil na nadcházející, říkal si, že už ho nemůže nic překvapit. A přesto po zaznění prvních tónu nám všem došlo, jak moc jsme se mýlili.
Člověk až zpětně vnímá, kolik toho vlastně za tak krátký časový úsek viděl a zažil. Ať už to byl z moře vystupující ostrov Capri se všemi svými malebnými uličkami, kde se dá tak snadno ztratit, s dechberoucími výhledy a s cestami splňující všechny nároky i pro zdatné sportovce. Diametrálně odlišné místo, Paestum. Vlakem zhruba hodinu vzdálené pozůstatky antického města s dochovanými chrámy rozprostírající se uprostřed rozkvetlých luk, vše dohromady vyzařující dokonalou harmonii a klid. Ve stínu dórských sloupů by se tu dalo procházet dlouhé hodiny. Pompeje, opět něco zcela výjimečného. Minulost tu souzní společně s přítomností a dává vám tak jedinečnou možnost do ní nahlédnout, procházet a potulovat se ulicemi, vstupovat do domů, kde se zastavil čas, kde jako by ještě včera někdo žil. Naproti tomu všemu by se mohla samotná Neapol zdát upozaděná. Když ovšem objevíte všechna její malá tajemství v podobě historických památek schovaných mezi všedním životem, změníte názor. Všechny ty kostely, dómy a kláštery které byste mohli leckdy snadno minout. Přitom jakmile projdete zdobeným portálem, stanete uprostřed místností, barevně osvětlených, jak si sluneční paprsky razí cestu skrz vitrážová okna. Ze stropu na vás shlíží scenerie hýřící barvami, každý kousek stavby je sám o sobě uměním. Oči vám těkají z místa na místo, a to vše dohromady vám sebere slova.
To všechno a mnohem více měla naše malá výprava možnost zhlédnout. Nemnoho početná skupinka nadšenců, kterou jsme bezpochyby byli, měla nejednu výhodu. Nejenže jsme si vysloužili klasifikaci jakožto archeologická škola, utvořila se zde také velmi příjemná a pohodová atmosféra, která vás přiměla alespoň na okamžik zapomenout na všechny trable a zkrátka si jen užívat daný okamžik. A přestože to každý z nás udělal již mnohokrát, myslím si, že důležitou částí tohoto povídání je jedno, totiž dvě velká poděkování, a to našim skvělým profesorům. Těch vědomostí a poznatků, které nám předali, těch příběhů, kterými nás pobavili, a hlavně těch zážitků, které díky nim máme. To vše jsou momenty, na které nikdy nezapomeneme a za které jsme tolik vděční.
Zakončila bych to symbolicky slovy vypůjčenými od p. profesora Morávka, která pronesl při cestě letištní halou: „Vzpomínky zůstanou!“… a s tím se nedá než souhlasit!

Anna Hájková, 3.B

Projekt Akademického gymnázia ve Štěpánské ul., Praha a Accademia Vivarium novum, Řím, Itálie na téma:
Ex uno plura - latina není mrtvá, latina žije v učené komunikaci evropských národů

Studenti AG navázali na předcházející projekt svých bývalých spolužáků a se svými profesory latiny znovu navštívili Řím (6. – 14. 3. 2018):

více fotografií

ROMA MMXVIII

Nos, discipuli Gymnasii Academici, fuimus Romae anno MMXVIII. Romae non ambulabamus, sed volabamus. Hac in urbe vidimus multas pulchras res, e. g. Mausoleum Augusti, quo anno duodetricesimo ante Christum natum aedificatum est. Augustus erat illo tempore primus caesar Imperii Romani. Totum nomen ei erat Gaius Iulius Caesar Octavianus Augustus. Mausoleum eius, quo nunc „Mausoleo di Augusto“ lingua Italica dicitur, stat non procul a Tiberi flumine. Quod mausoleum formam habet circi et diametrum octoginta septem metrorum. Insunt ibi multae urnae cum reliquiis corporum mortuorum. Quae corpora Augusti familiarium sunt. Mausoleum Augusti erat tempore praeterito castellum, hortus vini et theatrum. Vidimus quoque Musea Vaticana, Aram Pacis Augustae, Ostiam antiquam, multas ecclesias, sculpturas et cetera.

Jan Fiedler (3.C)

Ohlasy na Řím

V minulém měsíci březnu jsme společně s latinským seminářem navštívili italskou metropoli Řím. Nutno podotknout, že věčné město ani po více než dvou tisících letech neztrácí dávný lesk. Po stránce kulturní, historické a umělecké nám toto město znamenitým způsobem dává přivonět k monumentálnímu odkazu antiky. Poučeni o významu římské civilizace naše zraky často ohromeně hleděly vzhůru, až k samotným výšinám těch nejvýznamnějších památek. Řím není jen krásný, je také atmosferický a mnohdy až myticky strhující. Kde jinde se totiž děly dějiny, kde jinde bylo srdce snad té nejpozoruhodnější říše světa. Věřím, že tato exkurze nám přinesla mnoho nových poznatků a vědomostí. Ať už se jednalo o přímou konfrontaci s latinou, či o dějepisné pozorování. To vše samozřejmě za přispění našich milých profesorů p. Morávka a p. Marka, za což jim dlužíme nejedno poděkování. Gratias maximas!

Matěj Faltus (4.B)