Francie

více fotografií

Je pondělí 23. 9., v ulici na Florenci se okukujeme a čekáme na bus, který nás “přesune” o pořádnou porci kilometrů jinam. Zvědaví jsou studenti Gymnázia Štěpánská, jejich kantoři Jana, Míša a rodilý "frantík" Benoit, zvědavý jsem i já sám. Oranžový autokar přijíždí s řidiči Martinem a Petrem firmy SADBUS , nakládání, pusy rodičům a jede se! Rozvadov, Bruchstal a Porte d' Alsace, to jsou názvy pump, u kterých stavíme, ta poslední už je ve Francii, činíme důkladnou očistu a jedeme poznávat. Zastavení první je v Belfortu pod neuvěřitelnou pevností vybudovanou geniálním architektem Ludvíka XIV., panem Vaubanem, ostatně o něm ještě uslyšíme. Město se díky ní ubránilo mnohonásobné přesile Prušáků v té válce, kterou Francouzi tak potupně prohráli v roce 1870. Vyškrábat se nahoru je docela šichta, odměnou nám je pohled na staré město pod námi a věnec Vogéz okolo. Pod hradem, přitisknutý ke skále, cení zuby směrem k Německu, obrovský, dvaadvacet metrů dlouhý lev od sochaře Bartholdiho. V katedrále svatého Kryštofa, rovněž z červeného pískovce, ještě poprosíme našeho patrona, aby nad námi držel ochrannou ruku a jedeme dál. Asi půlhodinku jízdy stojí na kopci nad městečkem Ronchamp  skvost světové architektury kaple Notre Dame du Haut. Autor pan Le Corbusier ji postavil ze železobetonu a tím povýšil opovrhovaný materiál na roveň kamenu, dřevu a oceli. Jsme svědky skutečného vykročení k moderní architektuře. Noříme se do kopců pohoří Jura, jsme v srdci kraje Franche Comté, naším dalším cílem je město Besançon. Ani pořádně nevíme jak, ale najednou se i s naším nemotorným busem ocitáme na, pro normální smrtelníky zapovězeném kopci, přímo pod bránou do další Vaubanovy citadely. Procházka po hradbách a návštěva dvou muzejí – Přirodovědného a Rezistence jsou z kategorie nezapomenutelných, o leteckých pohledech na řeku Doubs a město pod námi nemluvě. V katedrále svatého Jana obdivujeme interiér se dvěma apsidami, originál Fra Bartolomea a prastarý mramorový oltář. Na ulici Grand rue je všechno. Černá brána, za ní zbytky římského fóra, rodné domy bří Lumièrů a Victora Huga, měšťanské domy, radnice i zvláštní bazilika svatého Petra, čas je i na kafčo a croissant, ale teď už vážně jedeme do Burgund! Bydlíme na severu Dijonu v hotelu Première classe.

Snídaně je francouzská, tedy sladká, nikam nespěcháme, dnešní program je jednoduchý, budeme celý den v Dijonu. Vystupujeme na Square Darcy, před námi ohromná Porte de Guillaume, super orientační bod. Rue Liberté je pěší zóna, právě se probouzí, vede nás na Place Rude mezi kouzelné hrázděné domy, kousek dál trčí do výšky bazilika Notre Dame, elegantní burgundská gotika s čarovnou sovičkou na fasádě, za ní Hotel Vogüé s polychromovanou střechou, za moment už jsme na nádvoří Vévodského paláce. Odtud mezi léty 1364 až 1477 čtyři vévodové dokázali z Burgundska vytvořit nejmocnější evropský stát. Budeme mít to potěšení projít si jejich komnaty a pokochat se bohatstvím, které nashromáždili.Jestě předtím ale dokončíme kolečko - kostel svatého Michala, Justiční paláce, odsvěcený kostel svatého Jana, dnes divadlo, románského svatého Philiberta a konečně katedrálu svatého Begnina, uf, to bylo svatých! Do Paláce jdeme ve dvou skupinách, obrazy světových malïřů, vévodské náhrobky, plastiky, okázalé místnosti, lustry, řezby, zbraně, to vše se za sto let nasbíralo, aby dnešní návštěvníci mohli žasnout. Jsme šťastní, že jsme jejich součástí. Ještě jedno menší muzeum v budově kláštera Bernardinek nám vypráví příběhy běžných Burgunďanů, potom už volníčko, nákupy, kafíčka... Jo, a všude mraky hořčice, perníku a cassisu, což je likér z černého rybízu a dělá se z něj Kir! Domů jedeme sice za deště, ale plní zážitků.

Dnes to bude celé  o víně. Po snídani jedeme do svahů  Côtes d' Or, nejproslulejší vinařské oblasti na světě. No jasně, prší! Ty zlaté svahy s podzimními barvičkami si nevychutnáme. Ale nešť. I tak je na co koukat. Bohaté vesnice s kamennými domy, jeden Cave vedle druhého, vpravo i vlevo nekonečné vinice, uprostřed jedné něco jako zámek, tam máme namířeno. Jsme hosty bývalého cisterciáckého opatství Clos Vougeot. Stojí tu už tisíc let a stejnojmenné vínečko nese tu nejprestižnější značku Grand CRU! Expozice obrovitých lisů, certifikáty Bratrstva rytířů Tastevin, prastaré  sudy a butik se specialitami, jsme někde kam se mnohý smrtelník nikdy nepodívá. Pokračujeme do Beaune. Město v hradbách, zpoza nich trčí k nebi věž baziliky Notre Dame a jiná věž hospice Hôtel Dieu. Jdeme se vnořit do uliček plných vinoték, barů, bister, restaurací a prodejen všeho, co souvisí s popíjením vína. O čtyři kruháky dál, mimochodem na každém je vinohrádek, stojí moderní budova Cité dec Climats et Vins. Opět ve dvou skupinách posloucháme výklad průvodců u interaktivních velkoplošných obrazovek, svět vína nám zase “leží u nohou”, ale i v bříšku, tečkou je ochutnávka. Vracíme se do Beaune a vstupujeme do hospice. Ten nechal postavit v patnáctém století kancléř burgundských vévodů Nicholas Rollin jako pokání za svůj hříšný život. Kdysi tu bylo postaráno o chudé, ale i o bohaté, dnes je v té nádherné budově s polychromovanou střechou v barvách Burgundska muzeum s oltářem “Poslední soud” od Rogiera van der Weydena. A posledním bodem dnešního programu je návštěva  dijonské vysoké školy Science Po, kterou řediteluje pan Lukáš Macek, živoucí ukázka toho, jak se český kluk přes Carnotovo dijonské lyceum vyšvihl na velmi prestižní pozici.

Dnes si vyrazíme trochu za přírodou, starými dějinami a  jedním proslulým poutním místem. Jedeme okolo Burgundského kanálu, ten propojuje Rýn s Rhonou, vjíždíme do krajiny bílých kraviček plemene Charolais a už se jich pro dnešek nezbavíme, budou všude. Zastavení první je ve Vézelay. Katedrála zasvěcená Máří Magdaleně stojí majestátně na vysokém kopci nad krajinou, rozebírají si nás dva průvodci a fakt krůček za krůčkem nás vedou románskou předsíní se skvostem středověkého kamenictví – tympanon “vypráví” příběh Krista a apoštolů na pozadí znamení zvěrokruhu s řemesly tak příznačnými pro střídání ročních období. Románská loď se sloupy a opět nádhernými, dopodrobna vytesanými hlavicemi, přechází do gotického chóru, jehož dalším stavebním materiálem krom kamene je světlo! Potom ještě v Domě návštěvníků chvilka u ukázky tehdejších měr, nákup dobrot v bulangerii a malé sámošce a jedeme dál. Přejíždíme pohoří Morvan, šplháme se po silničkách kamennými vesnicemi, mezi  pastvinami s kamennými zídkami, smrkovými lesy, jsme v kraji, který kdysi obývali Keltové. V Bibracte je “jejich”  muzeum, opět se dělíme na dvě skupiny a jsme uvedení do života národa, který byl nečekaně civilizovaný a dovedl se postavit i římské invazi. Hora Beuvray byla jejich horou posvátnou, na ní se konaly sněmy i pohanské slavnosti, dnes je tu k vidění ohromné archeologické pracoviště. Mokří usedáme do busu, jasně, už zase prší, jedeme se ohřát do Mc Donalda u silnice a míříme domů, naposledy přespat do našeho hotelu. 

Odjíždíme až v jedenáct a den začínáme malým utráceníčkem v obchoďáku. Je to takový trénink na "opravdický" nákup večer. Po dálnici frčíme okolo již známých míst, po hodině odbočujeme a jsme zase mezi našimi kravkami, vinicemi, tu a tam kamenná tvrz, románský kostelík, zámek Cormatin a už parkujeme v Cluny. Všude okolo jezdci a jezdkyně na koních, koná se tu parkur, rádi bychom pokoukali, ale naším cílem je prohlídka opatství, nebo lépe řečeno toho, co z něho zbylo. Kdysi  duchovní a kulturní centrum Evropy, největší křesťanský objekt světa, který obohatil katolickou obec o čtyři papeže, dnes tu trčí v rozvalinách jako svědek revolučního běsnění. I to, co zůstalo, je impozantní, proboha, jak to mohli tenkrát s olovnicí, majzlíkem a kladkou vztyčit? Městečko je docela živé, dá se tu sehnat dobré kafčo i něco k němu na zub. V půl čtvrté už zase sedíme v busu a jedeme do naší úplně poslední štace, do Tournus. Aby z naší cesty měli něco i rodiče, vzhůru do obchoďáku Auchan trochu jim vyplenit regály s vínečky a smraďochy. A potom románská paráda – opatský kostel svatého Philiberta s jedním překvapením, totiž dá se vystoupat nad nartex a podívat se jednak na strukturu celé stavby, ale i se do té loďky mrknout z výšky.  A jsme ve finále. Program jsme naplnili , teď se ještě v pořádku dostat domů. Ale jede to, dálnice jsou prázdné, na tři zastavení jsme v Praze, loučení. Bylo mi s vámi moc fajn, ahoj váš Honza Flégl, průvodce.

Naše cesta do Alsaska proběhla ve dnech 21. – 25.9.2022. Zúčastnilo se jí celkem 43 zapsaných studentů ze tříd se zaměřením na výuku francouzského jazyka 1.B, 3.B a 4.B.

více fotografií

Navzdory prodloužení doby dojezdu do cílového francouzského regionu Alsaska, které zapříčinila nehoda na německé dálnici, jsme stihli kratší návštěvu městečka Kaysersberg, rodiště významného teologa, filozofa, lékaře a v neposlední řadě též nositele Nobelovy ceny míru Alberta Schweitzera, návštěvu sýrárny Haxaire s výkladem ve francouzském jazyce o výrobě místní speciality – sýru Munster - a také dojezd do místa ubytování ve Strasbourgu. Bydleli jsme všechny 3 noci v hotelu Ibis budget v ulici Oberlin, cca 15 minut pěšky od centra. Ubytování bylo velice kvalitní, pokoje byly pro 2 osoby, ráno jsme měli bohatou snídani, kde si každý mohl nabrat podle svých preferencí dostatek jídla i pití. Večer jsme šli ještě na krátkou seznamovací procházku do centra Strasbourgu se studenty, kteří měli dostatek sil a chutě k dalšímu objevování.
Druhý den jsme ráno vyrazili do Evropského parlamentu, kde jsme měli objednanou komentovanou prohlídku ve francouzském jazyce. Trvala asi 2 hodiny a byla velice zajímavá, studenti měli možnost seznámit se jak s budovou, tak s fungováním této důležité evropské instituce. Mohli navštívit místo, kde dochází ke schvalování evropských zákonů a dohod. Zajímala je též problematika tlumočení, kdy při hlasování hovoří poslanci až 23 jazyky. Témata mezinárodních vztahů a tlumočení z cizího jazyka jsou pro naše studenty velice lákavá.

Po návštěvě Parlamentu jsme dorazili do krásného městečka s ukázkou hrázděných domů Riquewihr, dále jsme se zastavili v obci Bennwihr, která byla za 2. světové války celá vybombardovaná a na jejímž náměstí byl až po roce 2000 vybudován nový kostel sv. Petra a Pavla. Studenti se tak blíže seznámili s osudy regionu za 2. světové války. Situace zde byla o to komplikovanější, že obyvatelstvo bylo působením dlouhodobého soužití národnostně promícháno a bylo těžké zaujímat vyhraněný a nepřátelský postoj vůči svým příbuzným či kamarádům při změně geopolitické přináležitosti k Německu. Navíc byli muži násilně nasazováni do armády nepřátel, z armády proto dezertovali a jejich další osud byl velice krutý. V odpoledních hodinách jsme dorazili do dalšího nádherného města Colmar. V něm se nachází malebná čtvrť La Petite France, my jsme navštívili muzeum významného rodáka – sochaře Bartholdiho.
Třetí den jsme vyrazili velice brzy, abychom dorazili včas do lycée Lambert v Mulhouse. S tímto gymnáziem bychom rádi navázali výměnu v následujícím školním roce. První kontakt proběhl velice dobře. Naši studenti – Samuel Rubeš a Marlene Rolet – představili francouzským studentům a paní ředitelce gymnázia Českou republiku s její historií, Prahu, naše gymnázium a český vzdělávací systém. Poté jsme byli gymnáziem pohoštěni a byly vytvořeny smíšené skupinky Čechů a Francouzů, které se později rozběhly do města Mulhouse s pracovními listy. Úkolem bylo nalezení významných artefaktů street art. Po této aktivitě následoval závěrečný piknik v parku Steinbach. Setkání proběhlo v moc příjemné atmosféře. Z Mulhouse jsme vyrazili do vogézského pohoří na nejvyšší horu Grand Ballon, kde se studenti blíže seznámili s pohnutou historií tohoto horského kraje od roku 1870 až do roku 1945. Na závěr dne jsme při sjezdu z hor zastavili v obci Thann, kde jsme mohli obdivovat nádhernou gotickou katedrálu sv. Thiébaulta.
Poslední čtvrtý den jsme se museli již zabalit, ale program zdaleka nekončil. Hned ráno jsme jeli do městečka Obernai a poté na jeden z nejrozlehlejších hradů Haut-Koenigsbourg, který dal přestavět do dnešní podoby pruský král a císař Vilém II jako symbol své moci a síly v získaném území. Studenti se zde opět mohli ponořit do historie celého regionu, a to od období středověku až po novodobé dějiny 20. století. Na závěr naší cesty jsme se podrobněji seznámili s městem Strasbourg, s jeho nezapomenutelnou katedrálou, malebnou čtvrtí la Petite France, stavebním dílem stavitele Vaubana (Barrage Vauban na řece Ill) a na závěr také s významným kreslířem a štrasburským rodákem Tomi Ungererem.
Cíle naší studijní cesty byly naplněny, snad jen 1 muzeum jsme nemohli osobně navštívit, protože bylo kvůli stavebním úpravám zavřeno. Během našeho krátkého pobytu se studenti seznámili s autenticitou míst, o kterých se v Praze dočítali v dokumentech při svých rešerších. Kromě detailů o životě a tvorbě Alberta Schweitzera a Frédérica Bartholdiho, historie 13.–20. století Alsaska, principů fungování Evropského parlamentu se naši studenti setkali s mluvenou francouzštinou i s alsaským dialektem, s alsaskou kulturou, a to architekturou hrázděných domů, gotických katedrál, renesančních paláců, středověkých hradů, výtvarným či sochařským a kreslířským uměním. Setkání s francouzskými studenty tzv. ABI-BAC třídy na půdě francouzského lycea jim umožnilo nahlédnout do fungování francouzského vzdělávacího systému, ale také do fungování alsaských rodin, které jsou velice často rodinami bilingvními. Naší škole umožnila tato cesta navázání bližšího kontaktu s lycée Lambert, se kterou bychom rádi např. již příští školní rok uspořádali výměnu. Studenti celou cestu sledovali témata svých prezentací, které představili celé skupině ještě před odjezdem do regionu.
Tímto bych ráda poděkovala všem studentům za naprosto vzornou reprezentaci naší školy, za hluboký zájem o všechna témata a o francouzský jazyk a kulturu, za zodpovědné zpracování těchto témat, za dobrou náladu po celou dobu cesty! A veliký dík patří také mým kolegům pedagogům, prof. B. Meunierovi a prof. D. Fouskové, kteří od začátku pomáhali cestu zorganizovat, sehnali partnerskou školu, pomáhali s navržením a zpracováním témat, která přesahovala učivo francouzského jazyka, a po celou dobu studijní cesty byli studentům ve dne v noci k dispozici, a to jak v motivaci ke konverzování ve francouzštině, tak v péči o ochořelé!

Za všechny zúčastněné zapsala prof. Michaela Minaříková

Ve čtvrtek 15. 9. 2022 proběhl na našem gymnáziu v rámci příprav na studijní cestu do Alsaska workshopový den. Všichni studenti, kteří se učí francouzský jazyk ve třídách 3.B a 4.B se podíleli na zpracování zadaných témat. Své práce pak představili všem ostatním při našem čtvrtečním setkání, které uzavřel svým vstupem herec a mim, absolvent Mezinárodní školy pantomimy Marcela Marceaua v Paříži Martin Sochor.

více fotografií

Studenti témata zpracovali formou videí nebo prezentací. Všechna zadaná témata se vztahovala k elsaskému regionu, který studenti posléze i osobně navštívili. Tato přípravná fáze byla velice obohacující a inspirující. Mezi tématy se objevila osobnost Alberta Schweitzera – nositele Nobelovy ceny míru, geografie Elsasu – pohoří Vogéz, Vogézy a jejich památná místae (bunkry, pomníky padlým vojákům), významná elsaská města se svou výjimečnou architekturou, ať už gotickými katedrálami, nebo hrázděnými domy– Strasbourg, Colmar, Mulhouse, Kaysersberg, Riquewihr, historie regionu – rok 1871, 1914 – 1918, 1938 – 1945, evropské instituce, konkrétně Evropský parlament ve Štrasburgu, osobnost Frédérica Bartholdiho a jeho významné sochařské počiny (socha Svobody, socha Schoengauera, Belfotský lev a další….), gastronomie regionu, bilingvismus regionu a elsaský dialekt, kreslíř Tomi Ungerer a jeho ilustrované knihy, významní elsaští sportovci (Sébastien Loeb atd…)
Na závěr prezentací nás navštívil herec a mim Martin Sochor a vyprávěl nám o svých zážitcích a zkušenostech se studiem na Mezinárodní škole pantomimy Marcela Marceaua. Jeho vyprávění o tom, jak se mu podařilo složit zkoušky, ačkoliv se jazyk učil sám asi jen 5 měsíců, jakou dobou byl rok 1990 v Československu a ve Francii–rok po Sametové revoluci, jaký byl Marcel Marceau v profesním i osobním životě a jak tento malý Velký herec a mim posunul pantomimické umění 2. poloviny 20. století kupředu, bylo osobité a barvité a stalo se nezapomenutelným zážitkem a nádhernou tečkou za naším sdílením nabytých poznatků.

Za pedagogy: M. Minaříková, D. Fousková, B. Meunier

více fotografií