Akademické gymnáziumškola hlavního města Prahy

Rakousko

Tématicko-poznávací zájezd do Vídně 2018

29.–30. 11. 2018
zájezd do Vídně s návštěvou vídeňského gymnázia Akademisches Gymnasium založeného r. 1553 jezuitským řádem

  
(více fotografií)

Tematický zájezd do Vídně

Ve dnech 29. a 30.12. jsme v počtu 48 studentů a 3 pedagogů a 1 průvodkyně vyrazili v 6 hod ráno z Florence do Vídně. Cesta byla delší, ale alespoň jsme se mohli trochu dospat. Když jsme dorazili do rakouského hlavního města, čekal na nás bohatý program. Nejprve jsme naším autobusem projeli slavnou Ringstraße a poté už jsme vyrazili na první seznamovací procházku s cílem Hofburg – Císařské apartmány a Museum Sisi. Prošli jsme pod hodinami Ankeruhr, došli až na Judenplatz, poté jsme si to namířili přes ustájené Lippizaner Pferde, po cestě jsme zhlédli i pamětní cedule W.A.Mozarta, který ve Vídni koncertoval již jako šestiletý chlapec, nebo Henriho Dunanta – zakladatele Červeného kříže.
V Císařských apartmánech jsme si mohli prohlédnout sbírku porcelánu císařské rodiny a další předměty, které byly součástí tabule a vůbec habsburské kuchyně. V Muzeu císařovny Elisabeth jsme se dozvěděli dopodrobna o jejím životě. Odpoledne jsme ještě navštívili Horní Belveder s překrásnou výstavou obrazů Gustava Klimta včetně jeho slavného Polibku – Der Kuss. (Ve 2. patře byla vystavena díla i jiných významných autorů a mezi nimi byl i obraz Josefa Čapka). V předvečer jsme se ubytovali nedaleko Hauptbahnhof a stihli jsme se zajet podívat na vídeňskou radnici s vyzdobeným náměstím, zažili jsme tak i jízdu vídeňským metrem:)
Druhý den ráno jsme se po vydatné snídani vypravili na Beethovenplatz, kde se nachází Akademisches Gymnasium Wien, jedno ze sedmi akademických gymnázií (Linz, Graz, Salzburg, Innsbruck, Prag. Lvov). Byli jsme přijati a provedeni krásnou novorenesanční budovou sympatickou paní profesorkou francouzštiny a řečtiny. Na venkovní fasádě gymnázia jsou umístěny cedule významných osobností, které na tomto gymnáziu studovaly. Uprostřed celého komplexu se nachází sportovně vybavené hřiště, nad nímž vypínají hlavy chrliče a ozdobné věže. Ten den se zrovna psaly cvičné maturitní zkoušky z latiny, a tak jsme museli být maximálně ohleduplní. Na rakouské osmileté gymnázium chodí děti o rok dříve než v Čechách. Akademisches Gymnasium Wien (1553) je humanitně zaměřené, prvním cizím jazykem je francouzština, následně studenti přibírají latinu, angličtinu a posléze též řečtinu. Se zástupci školy jsme se předběžně domluvili na možné spolupráci, která by spočívala ve společných projektech s našimi francouzskými třídami nebo v recipročních  návštěvách v rámci Studienfahrten Praha - Vídeň. Po návštěvě gymnázia jsme se pěšky vydali do centra a prošli jsme se tak po místech, která tvoří srdce Vídně a která jsme předchozí den nestihli navštívit. Jednalo se např. O budovu Musikverein, ve které se každoročně odehrává Novoroční koncert, či o Wiener Oper nebo Stephans Dom. A už tu bylo poledne a výstava Clauda Moneta v Albertině. Protože výstava již 7.1.2019 končí, byly ve výstavních prostorách davy lidí. Výstavu jsme absovoval každý ve svém vlastním tempu, někteří stihli prostudovat i 2. patro s modernou, zde jsme též objevili obraz významného českého umělce, a sice Františka Kupky.
Po kratším rozchodu jsme se nalodili do autobusu a nechali se odvézt k Hundertwasser Haus, kde jsme se blíže seznámili s principy tvorby malíře a architekta Friedensreicha Hundertwassera. A kolem 17. hodiny jsme již vyrazili na cestu domů.
Po celou dobu historicky zaměřeného zájezdu nás všude doprovázela paní průvodkyně, která nám trpělivě opakovala všechny důležité momenty v historii tohoto kulturního a politického centra Rakousko-uherské monarchie, přičemž kladla velký důraz právě na významné proměny města za posledních 100 let.
Do Vídně se určitě chceme pravidelně vracet! Všech 48 studentů si zaslouží velkou pochvalu za vzorné a zodpovědné chování po celou dobu zájezdu, neboť nebylo jediného pozdního příchodu a nebyla žádná mimořádná překvapení, naopak bylo vidět nadšení a zaujetí návštěvou této překrásné metropole navzdory ledovému počasí.

Galerie Albertina – příspěvky studentů:
Franz Sedlacek (P. Topinka, 3.C), Gustav Klimt (M. Holubová, 3.C), Impression, Sonnenaufgang (A. Karlická, 3.C), Claude Monet (B. G. Sisak, 3.B), Wiener Architektur (M. Kment, A. Heran, J. Chen, A. Koťátková, T. Roztočilová, T. Vozanková, M. Salačová, T. Straková, S. Vojtíková, 2.AC)

Wiener Gerichteprezentace (studenti 1. roč.)

 

Adventní zájezd do Vídně 2016

19.–20. 12. 2016

Vídeňská architektura, 2.C

Albertina
Při našem výletu do Vídně jsme samozřejmě neopomněli navštívit budovu galerie Albertina. Sbírka tohoto muzea umění, založeného roku 1776, obsahuje více než 50 000 kreseb, leptů a akvarelů. Můžeme zde taktéž obdivovat fotografie, které zachycují historický vývoj galerie.
Budova byla původně vystavěna v neoklasicistním stylu. Roku 1802 hrabě Albert Kazimír Sasko-Těšínský (po němž je také palác mimochodem pojmenován) povolal do Vídně belgického architekta Louis de Montroyer, jenž k budově připojil křídlo s luxusními pokoji. Později Albertův syn zaměstnal jiného architekta, Josepha Kornhäusela, aby zámek renovoval. V průběhu šedesátých let 19. století proběhla re modelace interiéru do historického stylu. V letech 2000–2003 proběhla kompletní renovace celé budovy, poněkud poznamenané událostmi, které se přihodily v minulém století.
Prohlídka Albertiny pro mě byla určitě poučná a to jak z hlediska kulturního, tak z hlediska historického. Majestátnost přepychově zdobených zdí, mě přinutila procházet galerii se zatajeným dechem a po skončení prohlídky zanechala opravdu hluboký zážitek.

Tomáš Kolář

  
(více fotografií)

Hundertwasserhaus
Když jsem se dozvěděla, že jednou ze zastavení při naší prohlídce vídeňských pamětihodností bude tento dům, byla jsem nadšená, že tento architektonický skvost zase uvidím. Poprvé jsem se s touto pozoruhodnou stavbou setkala při rodinné návštěvě Vídně před rokem. Moc se mi líbila. A stejně jako loni jsem i letos byla ohromena její barevností, různorodostí a velikostí.
Dům, který se nazývá Hundertwasserhaus, navrhl Friedensreich Hundertwasser (narozen jako Friedrich Stowasser). Stavba láká návštěvníky z celého světa již od roku 1985. Můžeme ji vidět v ulici Löwengasse poblíž zastávky Hetzgasse na tramvajové lince N. Původní význam domu měl být ubytování pro chudší, ale nakonec se stal především turistickou atrakcí. Autor navrhl dům, který je tak zvláštní, jako byl on sám. Celý dům doslova září barvami. Jsou zde nerovné linie, obliny. Okna, balkony a terasy vypadají, jako kdyby je někdo na budovu umístil jen chaoticky, bez rozmyslu, a to právě vdechuje celé budově pocit úžasné živosti a hravosti. Na balkoncích a střešních terasách můžeme nalézt více než dvě stě stromů a keřů, které tvoří zelenou oázu v srdci města. Dům si lze prohlédnout pouze zvenčí. Přístup do pokojů není umožněn. Aby návštěvníci nebyli ochuzeni o kouzelný pocit z interiéru, byla pro ně vytvořena tzv. Hundertwasserova Vesnička, která byla otevřená roku 1990. V ní se nachází náměstíčko, malé obchůdky a bar.
Celý dům vypadá, že právě vystoupil z pohádky. Je to kouzelná pastva nejen pro oči, ale i potěšení pro duši. Jeho barvy a tvary mi vykouzlily úsměv na tváři.

Veronika Drechslerová

  

Vídeňské kavárny
Vídeňská kavárenská kultura je právem zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Po dlouhých vycházkách po vídeňských památkách jsem si právě v klidných kavárnách mohl nejvíce odpočinout. Klidná atmosféra, vesměs příjemný personál a hlavně dobrá káva, horká čokoláda a čaj tvoří společně prostředí příjemné jak pro vídeňské kavárenské povaleče, tak pro turisty ze všech koutů světa. Obzvláště doporučuji kavárny v uličkách poblíž náměstí Marie Terezie, zde totiž na turisty čekají příjemnější ceny než na hlavních vídeňských třídách a všechen shon centra města je najednou tentam.

Jenda Fiedler

  

Vánoční trhy
V pondělí večer, po ubytování, jsme se všichni společně přesunuli na tzv. Christkindlmarkt, který je mimochodem největší vánoční trh ve Vídni a nachází se na Radničním náměstí. I přes obrovskou zimu to byl neskutečný zážitek. Vše bylo krásně nasvícené a vzbuzovalo to v nás tu pravou vánoční náladu. K tomu se nad tím vším tyčila velká radnice s rozsvícenými 19 okny, symbolizující adventní kalendář. Stánky tu nejsou jen o jídle, ale taky o různých drobnostech, které podle mého názoru jsou zajímavější než v Praze. Ochutnali jsme, co se dalo. Zejména Bratwurst, pečené kaštany a různé druhy punčů (pro nás samozřejmě jen Kinderpunsch), které jsou tu klasikou. Člověk tu nechá hodně eur, ale stojí to za to a rozhodně to k tomu patří. A pro ty, kdo chtěli trochu sportu, bylo letos postaveno velké kluziště s možností vypůjčení vybavení. Po hodině a půl jsme byli pořádně vymrzlí, tudíž jsme se těšili do našich dočasných postýlek, abychom načerpali síly na další den.

Karolína Martinčová

 

Schönbrunn
Schönbrunn je krásný barokní zámek ve Vídni. Navštívili jsme ho druhý den ráno. Rakouští císaři ho využívali jako letní rezidenci již od 18. století. V okolí zámku se nacházejí velké zahradní prostory. Uvnitř jsme měli možnost projít si přibližně dvacet místností. Byl nám poskytnut audio průvodce v českém jazyce, tím pádem jsme všemu plně rozuměli a mohli jsme se kochat krásnými místnostmi ve stylu rokoka. Nejvíce mne zaujaly obrovské křišťálové lustry české výroby a také rozlehlost této památky. Uvnitř Schönbrunnu se totiž nachází 1440 místností a 200 kuchyní! Po krásné prohlídce jsme ještě s pár přáteli navštívili místní kavárnu, kde jsme si v klidu užili kávu. Schönbrunn byl v roce 1996 zařazen mezi památky UNESCO.

Honza Střecha

Wiener Musikverein
Když jsem si poprvé četla náš program po Vídni, již ve škole mě zaujal jeden objekt, a to právě Wiener musikverein. Jelikož sama hraji na hudební nástroj, mám k hudbě velmi blízko, a proto jsem nadšená z každé návštěvy hudebních akcí, koncertů nebo dokonce i staveb. Velmi mi to připomínalo naše pražské Rudolfinum, a proto se mi tato část programu velmi líbila. K našemu velkému štěstí jsme zrovna procházeli hudebním sálem v období zkoušky. Nacvičoval zde kvintet ve složení: fagot (na který hraji právě já, a proto jsem z té slečny, hrající na fagot, nemohla spustit oči a uši. Hrála moc krásně.), hoboj, horna, klarinet a klavír. Byl to pro mě neskutečný zážitek. Jak po hudební stránce, tak i po architektonické – stavba byla nádherná a uvnitř se mísil moderní styl s historickým. Určitě bych každému doporučila jít tento skvost navštívit!

Judita Stejskalová

 

Vídeňská gastronomie, 1.B

Vídeň je známa hlavně jako město kávy a nádherných kaváren. Jeden z nejslavnějších podniků stojí hned za Operou a jmenuje se Café Sacher. Právě tam znají pravou originální recepturu stejnojmenného zákusku. Hotel a Café Sacher byly totiž založeny synem kuchaře, který onen dezert stvořil přímo pro knížete Metternicha. Mimo zmíněný podnik najdete ve Vídní spoustu dalších zajímavých kaváren. Za zmínku určitě stojí  Schwarzenberg,  Central, Hawelka, Landtmann či Residenz. Navštívit všechny jsme bohužel ve dvou dnech nezvládly a ještě smutnější byla naše volba kavárny. Rozhodly jsme se ochutnat dorty z  dvorní cukrárny Demel, jejíž dorty nás ale nezaujaly a my si tak nemohly zcela vychutnat krásy Vídně.
Nejslavnějším vídeňským jídlem je Tafelspitz, což je vlastně „obyčejná“ vařená hovězí špička. Právě tohle bylo prý nejoblíbenější jídlo Františka Josefa I.  Místní nás s hladovým žaludkem poslali právě na ,,nejlepší‘‘ Tafelspitz ve městě k Plachuttovi, kterému se ve Vídni přezdívá císař hovězího. Tam si ovšem vyplatí stůl rezervovat a tak jsme oběd strávili ve všední restauraci kousek od Michaelerplatz.
Nakonec jsme si ale svoje našly. Na adventních trzích jsme nakoupily zásobu preclíků, koblížků, štrůdlu, trhance a všeho, co se do batohů vešlo. Výlet zachráněn.

Jana Součková

 

Výtvarné umění, 3.C

Dostali jsme za úkol sepsat naše zážitky na téma - Vídeň a výtvarné umění. V odpoledních hodinách jsme navštívili světoznámou galerii – Albertinu. Albertina dříve sloužila jako obytný palác Habsburků, nyní je však označována za jednu z největších světových sbírek. Galerie má 3 patra, která nabízí širokou škálu umělců a výtvarných stylů. Využili jsme časové příležitosti a podívali se do paláce arcivévody Albrechta. V těchto přepychových komnatách pobývala nejmilejší dcera císařovny Marie Terezie, Marie – Christine.
 V současné době se galerie nejvíce pyšní sbírkou Van Gogha, spolu s ním tam jsou vystaveny díla i od Seurata a Signaca. Tato sbírka je zaměřena na pointilismus. Často se nám stávalo, že se nám některé obrazy líbily zblízka, jiné zase zdálky, což je u tohoto stylu malby typické. O patro níž jsme měli možnost vidět Pabla Picassa. Někteří jedinci z naší skupiny byli natolik drzí, že se přidali ke španělské turistické skupině a měli šanci dozvědět se něco o tvorbě pana mistra. Nejméně času jsme bohužel strávili v nejspodnějším patře, kde jsme viděli tzv. contemporary art. Jednalo se tedy o moderní umění v čele s Andym Warholem.

Eliška Gráfová

  

Hudba ve Vídni, 1.C

Vídeň se v klasické době stala útočištěm a působištěm mnohých hudebních skladatelů. Jedním z nich byl například Wolfgang Amadeus Mozart, narozen v rakouském Salcburku. Již jako malý, Wolfimu tehdy bylo teprve šest let, hudební génius byl pozván do vídeňského Schönbrunnu, kde se po zahrání svého čísla rozběhl za císařovnou Marií Terezií a skočil jí na klín do náručí. Císařský dvůr si W.A.Mozarta velice oblíbil, až se jednoho dne stal dvorním skladatelem. Jediný, kdo snad neměl Mozarta rád, byl Antonio Salieri, bývalý dvorní skladatel. Mozart totiž svým nezkrotným talentem Salieriho doslova potopil, takže je dost možné, že toto jméno ani neznáte. S rostoucí slávou se Mozart ve Vídni usadil, našel si ženu a počet zakázek rostl.  Během své kariéry se Mozart dokonce podíval i do Prahy, kterou si tak oblíbil, že pro Pražany složil operu Don Giovanni. Mozart jako mladý, mezi ostatními hudebními skladateli té doby, se choval velice výstředně, i co se týče skládání, složil totiž operu s názvem Die Zauberflüte (v překladu Kouzelná flétna), kde se na rozdíl od ostatních oper, které byly zpívány v italštině, zpívalo německy. Mozart své slávy a peněz dosáhl velice mladý a jako většinu mladých umělců ho potkalo to neštěstí, že svou slávu neustál a začal penězi hýřit a většinu svého jmění prohrál a propil. Zemřel v pouhých pětatřiceti letech 5. Prosince 1791 ve Vídni a byl pochován do hromadného hrobu, jelikož na jeho pohřeb nezbylo peněz.
Dalším hudebním skladatelem působícím ve Vídni byl například Johann Strauss mladší, který se narodil 25. října 1825 v Neubau. Jeho otec si přál, aby se stal bankovním úředníkem, místo toho se ale mladý Johann učil potají na housle. Zatímco jeho otec ho v hudbě nepodporoval, matka na druhou stranu velmi, proto v rodině vznikaly časté hádky. Otec poté rodinu opustil a Johann se mohl začít naplno věnovat hudbě. Po otcově smrti získal Johann orchestr, který jeho otec vedl a sloučil ho se svým. Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto účinkoval po celé Evropě, dokonce i v Americe. Nejvíce ovšem se svým orchestrem koncertoval ve Vídni, kde se jeho skladbami těšili velcí panovníci jako například František Josef I. a jiní. Později byl jmenován říšským hudebním ředitelem plesů. Johann měl tři manželky, první Jetty Treffzová, která ho přivedla ke komponování operet, druhá, se kterou nebylo manželství příliš šťastné, se jmenovala Lily, a třetí a poslední bylo s Adélou, říkalo se, že nejšťastnější, ale bohužel krátké. Johann totiž v sobotu 3. června 1889 po krátké nemoci umírá. Johann Strauss ve Vídni platil za krále valčíků a Mistra operety, a zatímco Mozartova pohřbu se nezúčastnila ani jeho vlastní manželka, tak Straussův pohřeb navštívila téměř celá Vídeň.
Mezi další významné skladatele, kteří zanechali svou stopu ve Vídni, patří například Joseph Haydn, Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Christoph Willibald Gluck a nespočet dalších.
Budovou vyhlášeného koncertního sálu ve Vídni je Musikverein, neboli Hudební spolek. V současnosti zde sídlí Vídenští filharmonikové, ale koncerty zde mívají i další hudební tělesa nejenom z Rakouska, ale i z celého světa. Velký sál, zvaný též Zlatý, se svou kvalitní akustikou zařadil mezi tři nejlepší koncertní prostory na celém světě. A právě zde se odehrává i Novoroční koncert, který je jedním z nejznámějších světových koncertů. Každý rok se jeho přenos vysílá ve více než 90 zemích světa. Zúčastnit se jednoho ze tří koncertů naživo však není vůbec jednoduché, lístky se totiž nedají jen tak koupit. Pro obrovský zájem z celého světa se tyto lístky losují. Registrace probíhá v lednu a únoru. Jen pár dní po začátcích registrací čísla přesahují hranici 130 000 zájemců. Významné osobnosti mají místa na této akci zaručena. Pokud si tedy chcete lístky na tento koncert zakoupit, nezbývá než se zaregistrovat a mít velké štěstí.

David Procházka